V metodické části Zpravodaje vám nabízíme:
 

Cíl práce:
Cílem je poukázat na vzájemnou provázanost jógy a ájurvédy a na důležitost osvojení si základních principů ájurvédy u těch, jejichž snahou je skutečný pokrok v jógové praxi.

Abstrakt:
Základní filozofická východiska a konečný cíl obou nauk se shodují. K pochopení této shody je nutné studium základů filozofie Sámkhji. Neoddělitelná provázanost je dokumentována na třech aspektech života, jež mají pro studenta jógy prvořadou důležitost - zdraví (svastha), jama a nijama a strava (ahára). Důležitost pochopení a osvojení si základních principů ájurvédy pro vážné adepty jógy je naznačena na příkladu jednoho ze stěžejních konceptů jógy - prajátna šaithilja - uvolnění úsilí. Prajátna šaithilja se ztotožňuje s bdělým vědomým postupným uvolněním.
V první části práce se rozebírají základní východiska a cíle obou nauk. Jóga i ájurvéda vycházejí z téhož filozofického základu Sámkhji. Ájurvéda se vymezuje jako sesterská disciplína směřující k poznání Nejvyšší pravdy a dosažení trvalého štěstí. Obě nauky je nutno považovat za komplexně propojené. Integrace osobnosti do nejvyšší úrovně je společným cílem obou. Metody "dílčích" integračních procesů mají u každé nauky svoje specifika.
Ve druhé části se podává definice vymezující pojetí zdraví v obou naukách. Prádžňa apharád je zásadní příčina neschopnosti udržet si zdraví. Základním faktorem zdraví je prasanna átmamanaindrija.
Ve třetí části jsou diskutovány vybrané aspekty jamy a nijamy z pohledu ájurvédy. Prádžňa apharád je příčinou chybných myšlenek a chování, které vede ke zneužívání těla a mysli a jímž ubližujeme sami sobě i druhým (himsa). Nejvyšší úroveň zdraví s sebou nese vyvážené chování a pevnou osobnost.
Čtvrtá část práce se zabývá předpoklady správné volby stravy pro studenty jógy. Pro vážného adepta, jehož mysl je zcela nebo z většiny zaměřena na praktikování jógy, mohou doporučení uvedená v Hathajóze pradípice tvořit základ jeho stravovacího režimu. Vhodná a vyvážená strava může pomoci dosáhnout značné míry tělesné a mentální pohody.
Pátá část práce rozebírá hlubší význam Patándžaliho jógasútry II:46. Stabilita a uvolněnost mysli získaná jako výsledek pozitivního životního ukotvení a zdraví je předpokladem ásany. Čtyři arthy ájurvédy tvoří filozoficko -psychologickou osu praktického způsobu k dosažení stability mysli.
Šestá část práce zdůrazňuje ústřední roli principu prajátna šaithilja při praxi jógy. Osvětluje se nezastupitelnost uplatnění ájurvédských zásad při snaze o dosažení bezúsilnosti.

1. Základní východiska jógy a ájurvédy

Jóga a ájurvéda jsou jako strom o dvou kmenech vyrůstající z téhož kořene, a tím je filozofie Sámkji. Není účelem této práce zabývat se podrobnostmi Sámkhji, omezím se pouze na konstatování, že sámkhjová filozofie tvoří páteř obou nauk. Pojetí plného zdraví, celkové pohody a harmonické rovnováhy tak, jak ho obě tyto nauky chápou, je možno porozumět pouze po obeznámení se se Sámkhjou.
Jóga je věda o sjednocení s Božským bytím, Ájurvéda je věda života (ájus - život, véda - nauka).
Běžná interpretace tvrdí, že jóga je cestou k osvícení, zatímco ájurvéda vede k dosažení zdraví. To je pravdivé tvrzení potud, pokud cítíme potřebu obě nauky nějak odlišit za popisným účelem pro lineárně uvažující mysl začátečníka v obou disciplínách. Jejich neoddělitelné propojení se ozřejmí v okamžiku, kdy si praktikující plně uvědomí, že není osvícení bez pozitivního zdraví. Stejně tak zdraví nemůže být úplné, je-li oproštěno od své vlastní duchovní podstaty. Snažit se dosáhnout zdraví při ignorování jeho duchovní příčiny je jako snažit se vypěstovat květ bez poupěte. Co se míní pozitivním zdravím a duchovní podstatou zdraví, je vysvětleno v dalším textu.
Výstižnější je tedy popsat obě disciplíny jako sesterské cesty směřující k poznání Nejvyšší pravdy a dosažení trvalého štěstí (viz ájurvédské pojetí životní cesty - karma, artha, káma, mókša).
Při rozlišení specifik obou nauk je účelnější poukázat na to, že jóga je "vymezenější" a zdánlivě "striktnější" z hledisha "vstupních požadavků" na ty, kteří k ní chtějí přistoupit (viz Patándžali I.1). Již se předpokládá určitá míra připravenosti (jama, nijama). Ájurvéda je oproti tomu "všezahrnující", neboť a priori předpokládá, že lidi k ní přicházejí často ve stavu vážné fyzické, mentální a duchovní disharmonie, někdy až na dně svých fyzických a psychických sil, zcela v zajetí svých tendencí. Je dobré také připomenout, že v dnešní době obě nauky trpí silnou " materializací" - podobně jako je ájurvéda ztotožňována s léčbou fyzického těla, jóga se příliš často redukuje na pouhé fyzické cvičení.
Cílem jógy i ájurvédy je integrace na nejvyšší úrovni. V procesu integrace dochází ke zmírnění a odstranění utrpení člověka. Nejvyšší integraci musí předcházet řada "dílčích" integrací na úrovni těla a mysli. Ájurvédské i jógové pojetí zdraví směřuje k dokonalé integraci. Ani sebedokonalejší systém sám integraci nepřivodí. Pro člověka praktikujícího jógu je prvotním předpokladem dosažení pokroku jeho subjektivní integrace znalosti principů zdraví v jeho každodenním životě.
Vztah jógy a ájurvédy a důvod jejich propojení vystihuje staré indické rčení: "Člověk, který se oddává materiálním požitkům a snaží se tak dosáhnout uspokojení svých tužeb (bhógi), se posléze stává pacientem (rógi). Svojí nemocí trpí a jeho utrpení ho postupně vede k poznání skutečných hodnot. V tomto transformačním procesu se z něho stává jogín (jógi).

2. Pojetí zdraví podle jógy a ájurvédy

Koncept holistického zdraví
Zatímco alopatická medicína ve své praxi teprve velmi pozvolna a váhavě přechází od mechanistického k psychosomatickému pojetí zdraví (v těch osvícenějších případech rozšířeného o environmentální vlivy), jóga a ájurvéda od svého počátku postulují pojetí holistického - celostního zdraví. Pozitivní zdraví je jedinečný koncept, k němuž musí západní medicína ještě dorůst.

Ájurvéda i jóga chápe lidský život jako dynamické sjednocení duše - nejvyššího vědomí (átma), inteligentní mysli (manas) a těla (šaríra). Zdraví je stav rovnovážné pohody a blahobytu ve fyzické, mentální a duchovní oblasti života jedince. Zdraví není pouhá nepřítomnost nemoci.
Pozitivní zdraví se definuje jako dynamická rovnováha strukturálních příčin (dhátu), funkčních příčin (dóša), energie (agni), metabolických produktů (mala), spolu s osvícením vědomí, mysli a nástrojů smyslového vnímání (indrija). Toto osvícení duše, mysli a smyslů - Prasanna átmamanaindrija - povstává ze stavu štěstí zapříčiněného duchovním vhledem.
Pro pochopení uvádím plnou definici zdraví podle ájurvédy:
Zdraví znamená, že:
všechny tři dóši jsou v dokonalé rovnováze (dóša - Váta, Pitta, Kapha)
všechny tělesné tkáně dobře fungují (dhátu)
všechny tři odpadní produkty se vylučují v normálním množství (mala)
všechny tělesné kanálky hladce plní svoji funkci (sróta)
tělesný oheň zdravě hoří a chuť k jídlu je dobrá (agni)
duše, mysl a smysly jsou naplněny štěstím (prasanna átmamanaindrija).
Přirovnáno ke květině - Prasanna átmamanaindrija je oním poupětem, středem, z něhož se květ rozvíjí, zatímco energetické, funkční a strukturální faktory (fyzické zdraví) tvoří okvětní plátky.
Ájurvéda připisuje mimořádný význam slovu "prasanna". Prasana znamená vnitřní štěstí. Štěstí naplňující duši. Úsměv nevinného dítěte. Štěstí, jímž by měla vibrovat naše mysl a všech našich pět smyslů. Mluvíme zde o štěstí rozprostírající se v celé naší bytosti až do poslední buňky. To je nejdůležitější rovnováha.
Tak jako prasanna átmamanaindrija je srdcem celé ájurvédy a klíčem k pochopení zdraví, druhou stranou téže mince a klíčem k pochopení nemoci je koncept prádžňa apharád.
"Prádžňa apharád" je zapomnění naší pravé podstaty, našeho Božského já. V důsledku tohoto zapomnění vzniká bolest, utrpení - dukha. Dukha přesně znamená nepřítomnost štěstí, lásky a pochopení. Tam, kde je bolest, vzniká nemoc.
Odstranit bolest znamená rozpomenout se na naše pravé Já . A obráceně - odstraněním onoho mraku zapomnění, v němž jsme ztratili svoji skutečnou podstatu, zmizí bolest a utrpení.
Svoji mysl zneužíváme tím, že dáváme průchod škodlivým myšlenkám. Ovládají nás negativní emoce jako je strach, zloba, smutek, pocity viny, agrese, chamtivost, pýcha, nepřátelství, netrpělivost, soupeřivost apod. Od zneužívání mysli je jen krok ke zneužívání řeči - nemluvíme pravdu, přeháníme, hrubou mluvou urážíme a zraňujeme či rozséváme nepřátelství atd. Odtud pramení škodlivé činy a chování, při nichž zneužíváme své fyzické tělo a ubližujeme sami sobě i druhým.
 
Podle jógy je zdraví stav štěstí a zářivé pohody doprovázený vysokou mírou celkové odolnosti a schopnosti snadno vyvinout specifickou odolnost. Je to stav, který neumožňuje člověku, aby byl pomalý a lenivý.
Jóga nepovažuje žádnou nemoc za místní, nýbrž za kritickou změnu v celém organismu. Mysl hraje primární úlohu nejen u tzv. psychosomatických, nýbrž u všech nemocí, včetně akutních. Za příčinu snížení odolnosti těla se považují psychofyziologické poruchy - vikšépa (zejména negativní emoce), které vedou k narušení tělesného tonu - angamédžajatva. Toto narušení je předchůdcem nemoci - vjádhi. Ájurvéda a jóga pojímají tedy zdraví a nemoc principiálně stejným způsobem. Přesahuje rámec této práce tuto shodu podrobně rozvádět a dokumentovat, a nepovažuji to ani za nutné.
V obou naukách centrální roli hraje koncept prány. Je-li narušena mysl, je narušena i prána. Toto jednoduché konstatování je cílem sebepoznávacího procesu v prvních dvou stupních šestidílné jógy (po jamě a nijamě) stejně jako při hlubším sebestudiu z hlediska ájurvédy.
 
Nejvyšší úroveň zdraví a pohody s sebou nese vyvážené chování a pevnou osobnost. Teprve takovéto uspořádání osobnosti vytváří atmosféru pro vyšší stupně jógy.

Obě dvě nauky tvoří dohromady integrovaný systém prevence, péče o zdraví a léčby, jak je zřejmé z následujícího výčtu hlavních prvků:
Patřičné chování/Vyvážený stav mysli (jama, nijama, maitribhávana, mudita, karuna …)
Správná strava
Odpočinek/Spánek
Denní a sezónní režim
Přírodní léky
Pančakarma/Očistné krije
Jógásana a pránajáma

3. Vybrané aspekty jamy a nijamy a ájurvéda

"U těch, kdo mluví pravdu, nikdy nepodléhají zlosti, vedou duchovně čistý život a jejichž nitro je klidné, denně probíhá ozdravení a omlazení."

Již bylo řečeno, že "prádžňa apharád" je stěžejní pro pochopení nemoci i léčby. Nejvýstižnější a nejprostší interpretace tohoto konceptu pro každodenní život je - neubližujte sami sobě.
Prádžňa apharád vyvolává chování, které se často, z nedostatku lepšího výrazu, nazývá prohřešky proti moudrosti. Moudrostí se zde myslí přirozená vlastnost naší pravé podstaty. Toto chování je zneužíváním nebo chybným užíváním vůle. Jeho výsledkem je, že si opakovaně škodíme. Své fyzické tělo zneužíváme tak, že buď potlačujeme, nebo naopak násilně vyvoláváme své fyzické potřeby. Zanedbáváme kupříkladu odpočinek, vystavujeme se stresu, přejídáme se nebo nedbáme na kvalitní stravu. (srv. viz např. omezení při praktikování pranájámy: pranájámu nemají provádět ti, kdo se přejídají, příliš postí, vystavují fyzické zátěži atd.)
Ájurvéda považuje za jednu z nejčastějších příčin nemocí zneužívání smyslů. Našich pět smyslových orgánů je branou pro vstup vlivů vnějšího světa do našeho organismu. Např. dlouhodobá práce nebo pobyt v hlučném prostředí, sledování a dopouštění se násilí, poslech či vyluzování hlasité neharmonické hudby, stálé upřednostňování jedné chuti v jídle - to jsou příklady chybného využívání smyslů.
Z toho je zřejmé, že jeden ze základních principů ájurvédy koresponduje s principem ahimsy. Nese-li si člověk v nitru jakoukoli podrážděnost nebo odpor, je to himsa - ubližování. Žádná terapie, ani ásány ani pránajáma nemohou v tomto případě přinést žádoucí výsledky.
Jama a nijama se většinou vysvětlují jako morálně-etické zásady, a jejich psychofyziologický dopad se nebere v úvahu. Jeho vysvětlení je doménou ájurvédy (v józe ovšem existuje také). Při troše zamyšlení je zřejmé, že jak nesprávné užívání smyslů, tak jiné formy zneužívání mysli, způsobující narušení rovnováhy organismu, jsou spojeny s nějakou formou buď himsy nebo parigrahy (veškeré nadužívání mysli a smyslů), či opomíjení dalších zásad jako je šauča, íšvarapranidána, maitribhávana, karuna, mudita apod. Ájurvéda se snaží vést k rozlišování mezi škodlivým a prospěšným chováním a vytváří tak předpoklady k praktikování jamy a nijamy.

4. Strava při jógové praxi a ájurvéda

Doporučení ke stravování uvedená v Hathajóze pradípice jsou vhodná k uplatnění pro ty, jejichž mysl se zaměřuje zcela nebo z velké části pouze na praxi jógy. Pro ně mohou tvořit základ stravovacího režimu. Takových jedinců je v našich podmínkách velmi poskrovnu. Pro člověka, který jógovou praxi provozuje ve formě kondičního cvičení jedenkrát za týden, je daleko vhodnější přeorientovat se postupně na dodržování ájurvédských zásad stravování podle individuální konstituce, momentálního zdravotního stavu a životní situace.
 
Je nezbytné znát svoji tělesnou konstituci. Něž něco sníme, měli bychom vědět, zda jsme schopni to strávit. Měli bychom znát svůj žaludek - zda tráví rychle, středně rychle, nebo pomalu. Měli bychom vědět, zda trpíme nějakými zažívacími potížemi. Každý konstituční typ má jiné zažívání, jiné chuťové preference a jiné sklony. Každý z nás potřebuje k udržení rovnováhy organismu něco jiného. To, co prospívá jednomu člověku, jinému nemusí dělat dobře - viz Čarak: "To, co je pro jednoho člověka nektar, pro jiného může být jed".
Známe-li svoji konstituci a způsob trávení, potřebujeme znát šest základních chutí. Ve složité alchymii toho, co naše tělo hodnotí jako "zdravé" a "nezdravé" nehrají rozhodující roli ani kalorie, ani samotné vitamíny a minerály, ani žádné jiné izolované látky jako jsou bílkoviny, cukry apod. Příroda nám dala mnohem jednodušší a krásnější nástroj - schopnost rozlišovat chuti. Sama Příroda - nejen její "jedlá" část - hýří chutěmi. Naše tělo je tak vybaveno dokonalou inteligencí k rozlišení toho, jak se máme stravovat, abychom si zachovali zdraví. Tuto inteligenci má každá buňka našeho organismu, ale především náš žaludek.
Shrňme si tedy, co by měl člověk znát k tomu, aby se mohl zdravě stravovat:
Svoji konstituci podle dóš a možnosti svého zažívání.
Vlastnosti potravin - jejich chuti a účinek po zažití.
Vliv potravin na dóši Váta, Pitta a Kapha.
Jak potraviny kombinovat (nekompatibilní potraviny).
 
V našich klimatických podmínkách měnlivého počasí je nutno dbát na přizpůsobení stravy podle ročního období.
U člověka, který je vystaven dlouhodobé stresové zátěži, jehož mysl je radžasticky zaměřená, u něhož dochází k velkému výdeji energie, u něhož dochází k velkým emocionálním výkyvům apod. je nutné dbát na patřičnou stravu a její pružné přizpůsobování ve zvýšené míře.
Pomocí uvážené, vhodné stravy v přiměřeném množství je možno docílit značné míry tělesné a mentální pohody a vytvořit tak příznivé předpoklady pro praxi jógy. Důležitá je "střední cesta" bez extrémů.

5. Ásana a ájurvéda

Patándžaliho Jógasútry (dále jen PJS) II:46, 47 a 48 tvoří základnu celé praxe Jógy. II:46 - rozeberme "stálá a pohodlná".
I když se tělo zklidní, mysl může při tom cestovat kamkoli v prostoru a čase, do minulosti či budoucnosti. Teprve, uvedeme-li tělo i mysl do soustředění v tady a teď, znamená to, že jsme nalezli svoji vlastní základnu - (zaujali) ásanu.
Vezmeme-li v úvahu, že naše mysl je v běžném případě z 60-95% zaměřena buď na minulost, nebo do budoucnosti, je nereálné předpokládat, že bychom po usednutí do nějaké pozice byli najednou schopni spočinout plně v přítomnosti. Důvodem kolísání naší mysli je převážně různá míra dezintegrace a nenaplnění ve všech nebo v některé ze čtyř hlavních oblastí života - osobní, rodinné, pracovní a společenské. Překážky pokroku na cestě Patáňdžali vyjmenovává ve formě zobecněných filozoficko-psychologických kategorií (PJS I:5, 6, I:30, 31). Pro začínající je ve velké většině případů obtížné "přeložit si" je do každodenního života plného mnohačetných interakcí.
Zamyslíme-li se tedy nad skutečným a plným významem sútry II:46, na jedné straně nám vyvstane mnohem komplexnější obraz, než jakási tělesná pozice - ideál člověka pevně ukotveného na své individuální dráze naplňování stále bohatěji se rozvíjejícího života, a oproti tomu velká otázka, jak k tomuto stavu dospět. Ájurvédské Čtyři arthy (karma, artha, káma, mókša) tu slouží jako nezastupitelné praktické přemostění pro ty, kteří žijí běžným rodinným a společenským životem a snaží se dosáhnout klidu mysli. Neexistuje oblast lidské existence, v níž by si člověk nemohl najít stabilní polohu, v níž se ukotví a vybuduje si na ní rozkvět svého života. Život má smysl pouze tehdy, můžeme-li se přidržovat nějaké zbožňováníhodné hodnoty. Najde-li si člověk takovou konzistentní hodnotu, pro niž žije, zapouští kořeny ve skutečné realitě. Jeho mysl je ukotvená a nedělá mu potíž žít ve věčné přítomnosti. Tehdy se dá říci, že pozice tohoto člověka je pevná a pohodlná.
 
Ásana, k níž by měli praktikující jógy aspirovat, tedy není jakási fyzická pozice provedená s akrobatickou dovedností. Tento nízký a znevažující názor na význam sútry II:46 je zejména na Západě v převaze. Protože tato sútra tvoří základ celé jógové sádhany, je to politováníhodný stav. Koncept ásany by měl být pravdivě prezentován učiteli jógy a jeho plná hloubky by měla být vysvětlována již od samého začátku všem, kteří se začínají zabývat jógou. Nejedná se o opomenutí terapeuticky-korektivního významu ásan, nýbrž o jeho podstatné obohacení. Nabádáme-li studenty k dodržování principu satja, přibližme se sami pravdivému významu toho, co žijeme a učíme. Mnohým by to poskytlo světlo na cestě jógy a otevřel by se jim její účel. Mnohým by to dalo správnou motivaci. Z dlouhodobého hlediska by to přispělo ke zvýšení míry vážnosti a pochopení jógy ve společnosti. A v neposlední řadě by to byla spravedlivá služba józe samotné.

6. Koncept prajátna šaithilja a ájurvéda

Pochopení a úprava všech třech dříve zmíněných aspektů - zdraví, kontrola osobních zvyklostí a sociálních postojů a strava - tvoří základní předpoklad k dosažení a udržení uvolněného stavu organismu a celé bytosti. Koncept prajátna šaithilja je ústředním konceptem Pataňdžaliho jógy. Sthira sukham ásanam a prajátna šaithiljánanta samápatti bhjám jsou hlavní aforismy vysvětlující, že ásána splní své dva hlavní účely, jimiž je:
překonání angamédžajatvy (narušení tonického rytmu těla) a uvedení do stabilního, rovnovážného, harmonického stavu, a
vytvoření předpokladu pro správnou a nerušenou praxi pránájámy.
Prajátna šaithilja lze ztotožnit s bdělým uvolněním. Bez ní není možno dosáhnout žádoucích korektivních účinků ásán, ani není možno přejít k pránajámě. Ásány pak zůstávají na úrovni fyzického cvičení. Přesahuje účel této práce zamýšlet se hlouběji nad plným významem PJS II:47 ve světle ájurvédy, omezím se proto pouze na její první část.
Při bolestech, napětí v těle, funkčních obtížích není možno prajátna šaithilji dosáhnout. Při chybné stravě způsobující různé trávicí obtíže jako plynatost, nevolnost, nepravidelné vyprazdňování apod. není možno prajátna šaithilji dosáhnout. Nestálá, zmítaná mysl s emočními výkyvy není schopna se uvolnit a zabraňuje harmonickému fungování prány.
Shrňme tedy, že k tomu, aby ásány splňovaly svůj pravý účel a byly přípravou pro pránájámu, je nutné projít si celou velkou kapitolu zdraví, která je doménou ájurvédy a po níž nás s velkou tolerancí provádí. Tato kapitola může u někoho trvat několik měsíců, u jiného několik let.
Zahrnuje osobní revizi pochopení konceptu zdraví a sebezkoumání z hlediska vlastního zdraví. Člověk si při ní musí poctivě odpovědět na následující otázky:
Jaké je moje pochopení zdraví a jeho aspektů?
Jaké je moje vlastní zdraví (fyzické, emoční, duchovní)?
Jak mi současná praxe jógy přispívá k rozvoji pozitivního zdraví?
V kterých oblastech mi moje současná praxe nepřináší žádoucí výsledky/úlevu?
Jaké jsou moje osobní zvyky z hlediska zdraví?
Jaké jsou moje sociální postoje z hlediska zdraví?
Mnoho lidí na Západě, kteří praktikují jógu, žije v zajetí různých iluzí, jako např. že jóga je všelékem, nebo že to, co nevyléčila jóga, žádná jiná metoda nevyléčí, popř. setrvávají pod vlivem klišé, že pro jogína se nehodí, aby hovořil o svých potížích. Je to klamné a brání to v dalším pokroku. Indičtí jogíni svobodně a samozřejmě využívají pro sebe i své žáky poznatků ájurvédy a jejích preventivně-terapeutických metod. Poctivé zodpovězení těchto otázek člověka přivede k nápravným prostředkům a cestě. Ten, kdo si otevřeně připustí, že trpí, bude umět pomoci odstranit utrpení jiných.