Unie jógy, o.s. - akreditované vzdělávací zařízení

Óm, tat Savitur varénjam.
Bhargó dévasja dhímahé.
Dhijó´jó nah: pračódajaté, óm.

V mnoha indických chrámech zní tato mantra každé ráno. Savitur gájatrí, tedy vzdání úcty Slunci, sluneční energii jako dárkyni života. Nejen ve staré Indii bylo Slunce (Súrja) považováno za jednoho z nejdůležitějších bohů. Je to zcela přirozené, protože Slunce jako centrální hvězda naší galaxie bylo v Indii vždy vnímáno jako zdroj životodárné energie. Mnoho technik jógy bylo a je provázáno s přírodou, její aktivitou a staří mistři byli mistry pozorovateli toho, co je kolem nás.

Již ve védách nalezneme popis rituálů pro jednotlivá božstva, která tehdy většinou symbolizovala pro člověka důležité přírodní síly. Byli jimi bůh ohně Agni, vod Varuna, větrů Váju, blesků a hromů Indra a bůh slunce Súrja. Mnoho z těchto védských bohů bylo zapomenuto nebo později ztotožněno s některým z hinduistických bohů (ve snaze dodat jim punc starověkosti). Súrja však zůstal uctívaným bohem i v době hinduismu, i když nepatří mezi ta nejdůležitější hinduistická božstva. Dodnes tak existují v Indii chrámy zasvěcené tomuto bohu.